Úvod: Na stopě slepice lesní

Když jsme poprvé v Kamenickém Šenově spatřili vykopnuté pláňky plotu oddělujícího zahradu od lesa, nevěnovali jsme tomu žádnou pozornost. Avšak vykopnutých pláněk přibývalo a viník stále nikde! Netrvalo to dlouho a záhada byla vyřešena. K našemu překvapení vůbec nešlo o vandala, tedy v pravém slova smyslu. Podařilo se nám totiž, po pečlivě připravené akci, vypozorovat, že k plotu se z lesa přiblíží skupinka slepic s podivně silnýma nohama. Vůdce této skupinky, přijde k plotu, vší silou kopne a brutální silou vykopne jednu z pláněk. Tím zprůchodní ostatním cestu na zahradu, kde pak mohou vyzobat cokoli se jim zamane. Tím byla vyřešena záhada pláněk, ne však záhada těchto slepic. Zůstává stále mnoho nezodpovězených otázek týkajících se těchto záhadných ptáků, které jsme pojmenovali SLEPICE LESNÍ podle místa, odkud přicházeli jejich výpady. Odkud ale tito ptáci pocházejí a jak se u nás objevili? Začali jsme pátrat, ale nikde nic. Pak se ale stala podivná věc. Všichni tři jsme měli obdobný živý sen. V každém se objevila slepice, která měla na hlavě vikingskou helmu s rohy. Bylo to jasné znamení: měli bychom začít hledat ve Skandinávii, v zemi dvoumetrových blonďatých hovaďáků. Navíc nám to přišlo zcela logické, když tento zvláštní kur, má takovou sílu. Že to nebude jednoduché, jsme tušili, ale že nám jakási vyšší síla bude komplikovat naši výpravu, to jsme opravdu nečekali. Nepředbíhejme. Vše pěkně od začátku…

Out of battery, slepice lesní?

Na cestu jsme vyráželi po akci na Alešově zahradě pod Radobýlem po noci oživlých mrtvol a hlasité hudby linoucí se z našeho VW Multivanu… Ještě jsme si dopřáli osvěžující koupel studenou vodou proudící z Alešovy hadice. Pak jsme nasedli a otočili konečně klíčkem v zapalování. A ono nic. Baterka byla vytřískaná. Nakonec musela dojet po složitém vyjednávání posila a auto jsme startovali pomocí kabelů propojených s Jarynovou Audi. Konečně jsme tedy vyrazili. Cesta do Německa díky Šengenu proběhla hladce, bohužel však po německé dálnici nás dvakrát dovedla do země Pšonků, kde jsme se museli otáčet a zanadávat si (představte si, že si ztratíte čas, naftu a ještě se ocitnete někde, kde už jen z principu být nechcete). Večer kolem dvanácté hodiny jsme dorazili do Sassnitzu (čti zas nic) a zjistili si informace o trajektech. Uvařili jsme si pak k večeři bujón s rýží a šli spát.

U Aleše na zahradě - před výjezdem. Chlapci v sobě (U Aleše na zahradě). U Aleše na zahradě, baterka pošla.
Miras řídí. Večer před trajektem.

Den 2: První důkaz o existenci slepice lesní

Ráno jsme vstali kolem deváté. Po dvanácté jsme za 109 Eur koupili lístek na trajekt a vjeli do fronty na nalodění. Ještě jsme doplnili zásoby piva v duty free (24 plechovek za 7 Eur, no neber to?). Zde jsme narazili na první stopy po slepici lesní. Protože je ve Švédsku a Norsku, možná i Finsku, draho, vyplatí se místním sednout na trajekt, zlískat se na něm a v Německu nakoupit chlast. Opravdu i Absolutka byla za pakatel a příchutě, co Čech ani nezná. A stejně tak sem putují slepice lesní. Nalezli jsme zde jeden robotický exemplář, který slouží pro obsluhu slepic lesních. Byly by použili ochočenou slepici lesní, jenže se údajně nedá ochočit a lidé s ní do kontaktu kvůli síle a agresi nechtějí vstupovat. No nic, vjeli jsme na pokyn pána s vysílačkou do trajektu a zamířili do švédského Trelleborgu. Cesta byla veselá, protože jsme nemuseli 4 hodiny řídit. Dopřáli jsme si několik piv. Kolega si jich dopřál o trošku více a tak byl i o trošku více veselý. Nenasytně dokoupil další karton rovnou na lodi. Piva pak rozdával udiveným kolemjdoucím. Avšak na trajektu bylo více veselých lidí, protože Švédi, jak jsme již zmínili, rádi plují do Německa pro alkohol. Na trajektu jsme také potkali partu mladých Moraváků z Mikulova, kteří jeli do Švédska sázet stromy (Moraváci hledají kontakt: 773 Marťas). Byli tam již poněkolikáté, tak nám dali pár drahocenných rad a hlavně mapu Švédska, kterou jsme měli do té doby pouze jako benefit autoatlasu České republiky. Bohužel, viditelnost na lodi byla nic moc a trochu jsme promrzli, ale jinak cesta utekla poměrně rychle. Kolega rozdal zbytek piv autu za námi se slovy „Škoda present“. Nálada začala s Kolegovou hlučností klesat a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Když kolem nás projížděl starší pár bludných Holanďanů se svým přívěsným karavanem, tak se nám natlačil na levé zrcátko. Troubení nepomohlo, takže nám ho trochu rozsekali. David se za nimi rozeběhl a skoro vytáhnul řidiče z auta. Chudák vyděšeně koukal, co provedl. Nakonec se vše vyřešilo venku v přístavišti, kde se sepsali potřebné dokumenty za asistence posádky lodi. Vtipné bylo, že jeden z těch od přepravní společnosti, jmenovala se Scandline a on Petr, mluvil plynule česky. Že prý má české rodiče. Kolega mu z e samé radosti věnoval svou nejoblíbenější hračku – křesadlo. (Petře, už s tím umíš pracovat?) Asi po hodině zdržení jsme vyjeli s izolepou přilepeným zrcátkem směr Göteborg. Švédská dálnice, na kterou jsme se napojili, byla skvěle průjezdná, takže to šlo svižně. Rozhodli jsme se utábořit pro tuto noc u jezera několik kilometrů od Göteborgu na jih. Po několika marných pokusech najít místo k táboření, jsme to vzdali. Švédsko je všude upravené, čisté a člověk má pocit, jako kdyby někomu lezl na soukromý pozemek. Nakonec Kolegova intuice nás zavedla na příhodnou mítinku v lese. Byly jsme kousek od jezera, kam se ihned vydal zkusit něco chytit na svůj nový prut z Globusu v Ústí nad Labem. Dokonce se kvůli tomu musel slanit po skále. My jsme zatím připravili večeři na grilu. Byla tma, tak to Kolega po chvíli vzdal a vrátil se k nám. Večer jsme trošku popili a pak šli hezky na kutě.

Na trajektu do Švédska. Obsluha slepice lesní. Tak tohle si kupují Švédi v Německu.
A zase před trajektem. Zásobička. Kolega.
Záchranný člun na trajektu do Švédska. Kolega touží prolézt trajekt. Začíná divoká akce Trajekt, a to jsem netušil jak dlouho mě bude bolet hlava.
Jeden přemet na palubě, a takhle to tam s náma házelo. Tady jsem asi tak na jediné fotečce společně na trajektu do Švédska. Trajekt a výborný lidičky z Moravy (kontakt: mlegnavsky@seznam.cz), tak něco napište, třeba jak se máte. Pokud jste nerozluštili tel: tak je to 773 627 827.
Posátka dohlíží na hladké přistání. Příjezd do Švédska. Likvidace zrzátka - kolize na trajektu.
Vyfocen poškozený karavan, který zničil zrcátko. Švéd Petr, který mluvil česky. Improvizace.

Den 3: Ptáci drzí jako slepice lesní

Ráno jsme vstávali kolem deváté, i když Kolega vlastně už v sedm, aby šel opět zkusit štěstí k jezeru. Zas nic. Po snídačce jsme vyrazili do Göteborgu. Letmo jsme jej prošli a ještě než jsme zamířili dál na sever, dali jsme si presso za 25 švédských korun. Atmosféra města byla úžasná a my měli možnost vypozorovat další vodítko ke slepici lesní. Všichni ptáci byly velice drzí a téměř nám presso upíjeli přímo před obličejem. Kolega proto rozhodl, že je nakrmíme brufenem. Byli ale inteligentní a tak drogu slušně odmítli. Tedy kromě malého vrabce. Ten si dopřál nejméně polovinu tablety. Před výjezdem jsme vybrali jako cíl výběžek do moře nazvaný Tanumsnose. Tam jsme ale nedojeli. Trochu jsme zabloudili. Všechno špatné je ale pro něco dobré, protože díky tomu jsme objevili nádherné místo u moře. Podle popisků zde byly nalezeny pozůstatky lidí z doby kamenné a snad tam prý na vršku stál i nějaký hrad. Také zde ve 13. století došlo k masakru. Možná se na něm podílela i slepice lesní. Co bylo ještě vtipnější bylo to, že jsme zde potkali francouzského borce, který se vydal na jednoroční výlet na kole po Evropě. Měl omrzliny na rukou, protože vyrážel před dvěma měsíci. Když projížděl sever Německa, bylo -10°C. Dali jsme se do řeči a pozvali ho na večeři a pivo (nakonec víno, které mu velice chutnalo – templářský ryzlink). (Cyril, you are very cool! Lucky journey! Take care! – Odkaz Zde je překlad - nic moc, ale bohatě stačí pro pochopení.) Samozřejmě jsme si také museli hned vlézt alespoň po kolena do moře, které bylo ledové jak sviňa. Kolega po pár neúspěšných pokusech nahodit prut a vytáhnout ho nezaseklý o chaluhy vzdal rybaření. Utrhnul a zlikvidoval jedinou neživou návnadu. Pak jsme povečeřeli s Cyrilem, nabídli mu fazolky s bramborami a balkánským sýrem. No a dali si pár piv, vínko a dopili Bechera. Jediné, co nám trochu vadilo, byl brutální vichr valící se od moře. Noc byla mooooc veselá. Cyril se naučil dračí smyčku a hru s mincemi na postřeh (je zvláštní, jak se Kolega domluví, aniž by věděl, co vlastně říká? - jako třeba když se Cyril vymasil na prudkých dřevěných schodech a Kolega reagoval slovy „I am ready“). Ale vše jednou končí a tak jsme jeden po druhém pomalu vytuhávali. Když šel spát i opilý Cyril, tak jsme rozdělali spaní v autě a usnuly s myšlenkami na slepici lesní. Cyrila jsme pak už zahlédli jen jednou, to když nám ráno mával na rozloučenou přes okno a my byly zabalení do spacáků.

První noc ve Švédsku a mytí ešusů. David a hygiena ve Švédsku. Kdesi na skále.
Göteborg. Fjord ve Švédsku. Jezírko u fjordu. Jo, je to odolná rodinka. Žížalky pod kameny.
Focení fjordu, David nad oblastí, na které kdysi došlo ke krvavé bitvě. Výhled na fjord. Opět fjord.
Kolega nahazuje proti větru. Kalbička a chytání ryb, škoda že fotka neukazuje tu zimu a vítr, jaký tam byl. Lodička ve fjordu.
Se divím, že je vůbec i jen nohama v té ledové vodě, byl jsem tam v neoprenu a den jsem se z toho zpamatovával. Příprava k ponoru. A už se potápíme.
Tak tady mi pěkně zmrzla hlava. Fjord a ponor v moři nic nebylo, ani rybka, jediné, co jsme tam našli, byla zima a škeble. Výtečná fotečka.
Nádherná fotka v mýstech, kde jsme se potápěly. Na uvítání s Cirylem jsme si dali pivo, na radu Aleše jsme koupily toto super balení. Děkujeme Álo. Ciryll.
Noční pobřeží fjordů. Záchod a tlačení. Čerstvě složený prut na tuto akci.
Postoj Volavky. David v neoprenu. Zase jiný pohled na fjord. Noční výměna názorů - Čech proti Francouzovi a oba umí špatně anglicky. Jinak fajnéé, doporučuji. Pak že v norsku nesjou tuneláři, nepochází odsud Skanska?.

Den 4: Slepice lesní ve skalních análech

Protože šlo o místo s vysokou koncentrací památek a zajímavých míst, rozhodli jsme se tu ještě chvíli pobýt. Nejvíce nás zajímalo místo s obřím menhirem. Problém ale byl, že ani místní informační mapa nám nepomohla se zorientovat. Ať jsme ji porovnávali s krajinou nebo naší mapou, vždy se objevilo něco, co to předchozí naprosto popřelo. Začínali jsme hledáním menhiru ztrácet čas a tak jsme se rozhodli pokračovat v cestě na sever. Jak to tak bývá, náhodou jsme projeli kolem značky, která tu odkazuje na „place of interest“. Kolega ještě na zadní sedačce vyspával, ale my jsme se rozhodli jít se podívat, co se pod záhadným švédským nápisem skrývá. Ofocená mapa nám prozradila, že najdeme malby z doby bronzové. Po několika minutách chůze jsme dorazili do lesa, kde v zemi byly obrovské oblé balvany s kresbami vikinských lodí, lidí, býků a hlavně – ptáků! Zjistili jsme, že člověk skandinávský využíval slepici skalní již v historii jako útočnou zbraň. Vkradla se nám tak myšlenka, že slepice skalní v Kamenickém Šenově je potomkem slepic skalních přivezených během švédských válek. Představujeme si, že se útok odehrává tak, že viking se schová za štít a před něj postaví klec s bojovným ptákem. Díky jednoduchému mechanizmu se klec otevře na povel velitele zmaštěného muchomůrkou červenou a vyběhne po prvním člověku, kterého vidí. Tím je logicky nepřítel, kterému čelí. Několika dlouhými kroky k němu přiskočí a uštědří mu smrtelný kop. Nevíme však, jak se dařilo dostat slepici lesní zpět do klece. Je možné, že se jako poštovní holuby pak postupně vraceli domu do Švédska a nezbylo, než jich mít pořádnou zásobu. Je pak tedy možné, že se nějaká partička zatoulá a usadí jinde. Před námi bylo celé odpoledne, které jsme se rozhodli investovat do dokoupení potravin a cesty do Norska.

Důkaz o původu slepice lesní. Přehled dalších maleb. Lodička? V pravěku? To je jasný. Toto je dolní čelist slepice lesní.
A zase trošku jiný pohled na historické malby. A pro velký úspěch opakujeme. Další přehled maleb.
Domnívám se, že toto je házení odpadků z lodě, rackům. Býk z doby bronzové. Pravá švedská IKEA.
Göteborg. Bastion, tvrz a vězení, památka na vrcholku kopce v Göteborgu. Kafíčko a vodička u vrabců, kteří pojídají brufeny.
Tak tahle vrána snědla brufen a po ní i vrabec. David na kafíčku ve Švédsku. Vrabec - pokud se pozorně podíváte, tak uvidíte bílé tečky na zemi, ty jsem tam osobně dával, je to BRUFEN. A ten malý uličník to zvládá bez problému.
Kolega jde po městě.

Na hranici Norska a Švédska, ve Svinesundu, jsme se zastavili v supermarketu Eurocash (naprostá sockárna, kam jezdí jen „místní“ arabi – něco jako náš peníz market), nakoupili kuřata a kolu k rumu, jehož pití stále oddalujeme. Na hranici si nás odklonila krásná, štíhlá a blonďatá policistka (doma by ji ale nikdo nechtěl?): „Vezete alkohol?“ „Ano.“ „Kolik?“ „Asi šest piv v plechovce… „ „To je všechno?“ „…a dva rumy“ „Hmm, kam jedete?“ „Do Norska.“ „Co tam?“ „Chceme vidět fjordy.“ „Fjordy?“ „Ano.“ „Jak dlouho tam budete?“ „Tak tři dny, musíme se o víkendu vrátit do České republiky.“ „Proč se musíte vrátit?“ „Máme tam rodiny a musíme do práce.“ „Čí je to auto, vaše?“ „Ne, firemní.“ „Co je to za firmu?“ „Škoda Auto, je to napsané na boku.“ Hmm, ok, můžete jed, šťastnou cestu.“ „Děkujeééém.“ A to si nevšimla, že sem ji omylem místo občanky dal řidičák. A večer v Norsku, poblíž kostela na kraji městečka a u jezera, jsme pak zjistili, že těch plechovek bylo dvanáct, k tomu jsme zapomněli na čtyři lahve vína a jeden litrapůlzlaťák. Navíc máme o 10l nafty víc. Ale my s tím kšeftovat nebudeme… Jinak rozdíl mezi Norskem a Švédskem je velký. Ve Švédsku byl všude pořádek. V Norsku je všude nepořádek. Jo a nemají tu dálnice, a když už ano, jezdí se po nich jako po státovce a platí se mýtné. Naštěstí nám Moraváci doporučili a místní potvrdili, že když pojedeme přes průjezd Auto Pass, pošlou nám až později domů fakturu a stačí pak zaplatit na účet. Moraváci ještě přidali, že Norové nemají s Českou republikou dohodu o sdílení dat a tudíž nezjistí, komu by měli fakturu poslat. Večer mezi odpadky u jezera jsme si ugrilovali první kuře a zjistili, že kur zde má opravdu jinou skladbu těla. Přestože bylo kuře dvakrát menší, než naše nadopované, bylo taky podstatně tužší. Domníváme se, že uvnitř takového kuřecího stáda probíhá tvrdý bojový výcvik (…pravděpodobně postavený z především na vykopávání pláněk plotu) a ta, která nepřežijí, se zamrazí a prodávají.

Tak se podíváme na lodičky... Most ve Švédsku. A zase trošinku jiný most.
Fjord. Nádherný západ slunce ve fjordu, už Norsko. Západ slunce v Norsku.

Den 5: Slepice lesní jako vikingský ornament

Další ráno jsme vstali opět kolem deváté a po kuřecí polévce a Kolegově zjištění, že ani přes noc na pytlačku s kuřecí návnadou nic nechytil, jsme vyrazili dál. Po několika minutách cesty jsme se ještě zastavili u vojenského krytu, kde byl opět strašný nepořádek, a trpělivě pokračovali na jih severu. Rychlost mezi 40 a 70 km/h, mapy neodpovídají skutečnosti.

Když jsme opustili okolí Osla, začalo se ukazovat pravé Norsko. Čisté, hornaté, zalesněné, plné nádherných jezer. Viděli jsme zde především Norky a sobečky. Norky se opravdu povedly a jsou proti sobečkům v přesile. My jsme se ale nenechali strhnout a utábořili se poblíž městečka Amli v lese u jezera. Kolega se vydal rybařit, my se jali vařit. Problém byl, že vše okolo bylo tak suché, že hrozilo zapálení lesa a tak jsme se omezili na lihový vařič a připravili rajskou polévku. Kolegovi se stále nedařilo ulovit rybu a tak jsme začali postupně likvidovat naše pečlivě utajené zásoby lihovin. Ještě jsme zvládli připravit podklady k našim stránkám a pomalu odpadli.

Lehký obranný kryt, jinak byl upraven pro děla. Los na cestě, dokonce jsme se i setkali se značkou padající los ze skály. Pohled na řízení auta a mrtvé zrcátko přilepené izolepou.
Jiný pohled na tuhle nádhernou přírodu. A zase další jezírko. Jedna říčka.
Jedna říčka z druhého pohledu, v zadu je vidět Šlajsna. Šlajsna, tahle voda má užasnou sílu, kajak by neprojel. A že by se tam někde schovávaly kua velké ryby?
Opilec nikdy nespadne, tam kde je špatně, nebo zima?. Takhle to vypadá, když David čůrá. Tečou peřeje. A takhle vypadá pořádný Mirovo Durchfahl.
Začátek vikingské stezky. Při debilitě padá hlava do prava. Pohled do noční krajinu. Pořád nádherný večer.
Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo takhle rád běhá. Tak zde měly být veliké ryby, bylo tu prd. Noční příprava webu pro vás všechny.
Při přípravě webu se nám kouřilo od hlav a od prstíků na klavesnici, odletovali jiskřičky. Noční krajina. Trošinku dlouhý čas.
Foceno za úplné tmy. Po kolena v blátě, po pás ve vodě a pohlavu v zimě. Jenom pro zajímavost, místy je v Norsku stále sníh. Únava zmůže jakéhokoli badatele.

Den 6: Blízká setkání třetího druhu se slepicí lesní

Ranní poselství bylo jasné - najít připojení k internetu a dovybavit rybářské náčiní. To první jsme zajistili v kavárně na kraji nákupního centra. Není to ale nákupní centrum v pravém slova smyslu, respektive jako u nás. Vypadá to jako standardní domy, tady jsou totiž všechny stavby standardně stejné a liší se jen barvou - bílé nebo červené, tedy standardní domy, jen z něj trčí bankomat, to je banka, nebo má za oknem vrtulníček na dálkové ovládání, to je modelářství. Káva byla dobrá, první hrnek za 20 norských korun, dolití za pět, hranolky s hamburgrem 70. Internet zdarma. Na benzínce jsme pak zjistili další důležité informace. Od klasické místní blondýnky jsme už od včera věděli, že došli sezónní rybářské karty a že hospodě se říká bar a má otevřeno jen v pátek. Vyměnila se obsluha, ale nikoli vnější vzhled a dověděli jsme se, že ten dům vedle je supermarket a seženeme tam háčky a návnadu. Také jsme si ověřili, že naše platební karty jsou zde užitečné jen v případě, že je poblíž bankomat, respektive minibank. Kolega se pak vydal na lov a my na výlet na skalní masiv tyčící se nad městem. Nadmořská výška této skály je asi 400 m, převýšení podle ubývajících sil velice obdobné. Výstup ale stál za to. Dokonce jsme objevili úžasnou přírodní bonsai, ale rozhodli jsme se ponechat její osud přírodě. U vaření jsme pak zjistili další informaci o slepici lesní. Pravděpodobně jsme se přiblížili prvnímu skutečnému kontaktu. Na naše volání do lesa se ozývaly výkřiky. Netrvalo to dlouho a onen pták se naučil opakovat námi vylouzené zvuky. Pak ale utichl a už se více neozval. Při pojídání upečného kuřete na námi pečlivě vykopaném ohništi, protože ani po dešti se hořlavost okolí nesnížila, nám došlo, proč má slepice lesní tak silné nohy. V Norsku je převážně zima a tak musí místní kur permanentně pobíhat, aby nezmrznul. Spokojeně, opět o něco chytřejší, jsme zlikvidovali poslední zásoby pitiva.

Konečně pořádný kafe a internet.(Zapadákov Amli) Konečně pořádný kafe a internet.(Zapadákov Amli) Amli.
Most v Amli. Výšlap na horu.
Tak na tu kulatou skálu míříme. Jezírko na vrcholu. David hledá správnou kompozici.
Pohled ze shora. Kocháme se. Hitlerstein.
Tady by mohli pšonci na borůvky vrtulníkem, kolik jich tu bylo. Alešííííí, vidíš, tvoje škoda, že jsi nejel. Tam někde je Kolega na rybách.

Den 7: Nedaří se nám dostat ze spárů slepice lesní

Ráno jsme vyrazili přímo, tedy po úzkých serpentinách průměrnou rychlostí 30 km/h, do Kristiansandu, kde se pokusíme zajistit trajekt a opustit tuto krásnou zemi, abychom před návratem za svými milovanými rodinami a kamarády viděli také Dánsko. To jsme ještě nevěděli, že poslední trajekt odjíždí v 15:30, aby kapitán stihl večeři. Takže jsme se zase vrátili do přírody, asi 20 minut za Kristiansand. Ukázalo se, že čím blíž je člověk civilizaci, tím větší nepořádek je okolo. Naštěstí jsme si za 90 norských korun udělali radost u emsí Donalda dvěma čízi, kafy a jedněmi hranolkami. Kečup byl podáván stylem samoobsluha, tedy jsme litovali, že jsme na procházku nevzali také náš dosluhující Heinz. Každopádně Kristian byl asi architekt, protože tu domy mají promyšlený vzhled a nejsou jen dřevěné. Ceny bytů se pohybují od 800 tisíc do 3 milionů místních mincí. Domy až v řádu 6 milionů. Všechno to připomíná severní Ameriku. Domy velké jak stodola, všude stožáry s norskou vlajkou.

Nechcete vyskoušet náš improvizovaný stoleček. Histerické, oprava historické, přístavní město Kristiansand. V Kristiansandu by chtěl žít každý.
Zastávka u hřbitova. Hromada kracků, v přístavišti. Lodičky. Pohled na přístavní baráky.
Král Olav V. nám mává na rozloučenou. Asi pěkně drahej Oldtimer Lodičky...
Bez komentáře. Jedni s mála Politi co jsme v Norsku zahlédli. Kracek v akci.
Poslední večeře páně. Zlaťák v novém praktickém balení v akci. Příprava táborového ohně.

Den 8: Superrychlý návrat domů

Nakonec jsme si rozdělali ohniště a povečeřeli trochu grilovaných sýrů a rajskou s rýží. Ráno jsme s vojenskou disciplínou vstali v půl páté ráno a za hodinu stáli před pultem prodejce lístků na trajekt. Cena odpovídala představám, cca 1200 norských korun. Chvíli jsme se ještě věnovali internetu. Místo klasického trajektu jsme se nalodili na Superspeed. K našemu překvapení trvala cesta přes moře do dánského Hirtshals tři hodiny. Cestu jsme prakticky prospali, hlavně David, a bez problémů trajekt opustili – žádná bouračka?. Pak začal řidičský maraton. Měli jsme totiž v plánu dorazit domů ještě týž den. S krátkými zastávkami a Kolegovou zkratkou zkrze Berlín jsme v deset hodin deset minut večer stáli na kopci nad Litoměřicemi a říkali si: „Ještě ráno jsme byli v Norsku!“ Konečně jsme se vysprchovali a zkultivovali, což je v přírodě prakticky jen zbožné přání. Poslední pořádná hygiena byla potápění v moři. Ještě jsme v Time Outu uložili nějaké fotky a když už se Kolegovi motala ruka na klávesnici, šli jsme spát s krásným pocitem, že ještě ráno jsme byli v Norsku.

Ranní cesta k trajektu. Tímhle za chvíli vyplujem. Náš trajekt do Dánska.
Odplouváme! Pevnina se vzdaluje. Pohled s trajektu.
Kdo by sakra chodil do tohoto kostela?. Záď A takhle se cestuje firstkou.
Kindervejce pro přežití. Dánskem jen prosvištíme. Kolegova zkratka Berlínem.
A jsme doma. Litoměřice. A finále v Time outu, české pivo a internet. Čistí a voňaví.

Pokud někdo z vás čtenářů reportáže "Na stopě slepice lesní" bude mít další informace o výskytu tohoto ojedinělého kura, neprodleně je prosím oznamte na mlegnavsky@seznam.cz

!!! Další expedice bude vypravena právě na základě vašich poznatků a příspěvků !!!!

Příspěvky badatelů

Dne: 13. května 2009 - Aleš Čížek

A máme zde první příspěvek badatele Čížka (…že by další příspěvek poslal Holub?:-)). Na fotografii je vidět malé přepadové komando 6 slepic lesních. Předpokládáme, že na špici této unikátní přepadové jednotky jsou průzkumníci, na středu velitel, spojař a medik. Na poslední pozici je chránič zad. Děkujeme za příspěvek a nabádáme vás všechny, aby ste si dali velký pozor a byli opatrní při hazardování vlastním životem. Fotografie jasně zaznamenává, že slepice lesní se neustále adaptuje do našeho prostředí. Toto bojové seskupení je zcela typické pro jednotky DEVGRU, což je obdoba Delty v námořnictvu U.S.A., tvořená nejlepšími příšlušníky z Navy SEALs.

Bojová jednotka v akci

Dne: 16. září 2009 - Jana Seitzová

Srdecne zdravim cestovatele!

nadherne jsem se pobavila pri cteni vasich badatelskych uspechu a teprve ted pochopila, co se nam to vlastne pred lety na severu prihodilo.

Byla jsem napadena slepici lesni! :-))

Bohuzel foto se nepodarilo, slepice zrejme vytusila, ze by mohla byt vypatrana ... ale to se doctete v liceni meho pribehu.

Pri jedne z nasich cest po severu jsme nocovali v malem kempu kousek od polarniho kruhu na finske strane.

Vecer jsme rozdelali pred chatickou gril a manzel se vydal na obhlidku vsudepritomne sauny.

Ja si sedim, uzivam klidu na brehu reky, nade mnou sumi sromy a najednou bac - ze stromu spadla - opravdu spadla, nesletela - slepice.

Asi 2 m ode me a metr od grilu.

Nevim, zda se jednalo o nezdareny pokus o sebevrazdu grilem a nebo utok na vetrelce, v kazdem pripade slepice zustala stat asi ty 2 m ode me a ani se nehnula.

Mozna si rikala, ze je neviditelna. Ja ani nedychala, abych ji nevyplasila.

Pak uz mi dochazel pomalu dech a tak jsem obnovu kysliku v mych zilach opet uvedla do provozu.

Slepice stale nic - uplne bez hnuti stala a koukala.

Tak jsem pomalu sla do chaty, vzala fotak, vratila se, udelala si manikuru, pedikuru, umyla nadobi, vycistila okna ... a slepice porad nic - koukala bez hnuti ....

Pokousela jsem se ji vyfotit, bohuzel se pozdeji ukazalo, ze slepice zrejme mela rusicku.

V te chvili se vracel zpatky manzel a kdyz byl asi 3 metry od ni, slepice se mu rozbehla v ustrety - primo proti nemu. Zakerne mu slapla na nohu a zmizela v krovi.

Manzel je vyjevene hledel, co se to deje.

Jednalo se pravdepodobne o tetrevi slepici, ktera mela asi na vetvi divoke sny ...

V kazdem pripade, priste se pri grilovani radeji obrnim.

Na stejne misto se chystame snad pristi rok - opet pri cestena severni mys.

Az se budete chystat opet vy na sever a budete chtit videt opravdove fjordy, ozvete se mi.

Cesta Cesta

Odezva badatelů na příspěvěk

Dobrý den,

velice si vážíme vašeho příspěvku včetně fotek "jsou nádherné".

Momentálně analyzujeme o jaký druh to slepice vlastně jde či jaký druh útoku vlastně byl zvolen.

Především se naše badatelská skupina domnívá, že se nemalá skupina slepic lesních začíná přeorientovávat na dravého ptáka s násilnickými sklony,

"se specializací na lov ryb", přičemž slepice lesní neprodělala zatím evoluční změny v oblasti oka přesněji fotoreceptorů pro tento druh lovu.

A tedy útok, který byl proveden na Vás, by mohl být považován za velmi nepovedený pokus o lov ryb.

Domníváme se tedy, že ve vašem případě, došlo k záměně výtečného stejku za plovoucí rybu a popletení si grilu s vodní hladinou.

Velice by nám pomohlo k vyloučení této teorie, o jaký typ grilu se jednalo a co jste grilovali?

Co se týče vašeho manžela, musíme konstatovat, že měl veliké štěstí.

S přáním hezkého dne badatel Martin

Odezva badatelky na odezvu badatelů

Pri me vysce - 1,90 m - by me slepice mohla snadno povazovat za velrybu, ktera uvizla na melcine.

Vzhledem k tomu, ze gril byl maly, skladaci, musela se spis orientovat podle okolotekouci reky.

To ovsem dokazuje, ze biologie neni silnou strankou slepice lesni.

Na grilu zatim nic nebylo - proto taky ma uvaha o slepici sebevrazedkyni.

Vycvik kamikadze jsem vyloucila - chybel jakykoliv pokrik.

Co mi vrta hlavou je jeji dlouha nehybnost a jakoby ztuhlost.

Mozna v te chvili zaujala stanovisko nezucasteneho pozorovatele, ktere ovsem musela opustit ve chvili, kdy se vracel manzel.

Stiram pot z cela pri predstave, co vsechno se mohlo stat.

Dne: 13.října.2009 Přispěvek Aleš

Minulý týden jsem byl na procházce v lese se dostal do míst, kde jsem objevil v zemi vyhrabané, větvemi vystlané hnízdo o rozměru dvou metrů v průměru. Bylo plné malých kosterních pozůstatků. Rozeznal jsem zde skelet myší, potkanů a ryb! Ale i větších živočichů jako byl zajíc a snad i kostra malého kolouška. Všude kolem bylo rozeseto peří, ale kostru ptáků jsem zde nenašel.Uvědomil jsem si, že jsem v místech, kde jsem před nějakou dobou spatřil a vyfotografoval tlupu slepic lesních (viz. příspěvek, který je na stránkách).
Myslel jsem na nejhorší. Slepice lesní je masožravý tvor! Pokud jsou schopny ulovit živé zvíře o velikosti kolouška, je možné aby zaútočili na člověka? To je otázka. Věděl jsem, že na mé fotografii jsem zachytil skupinu šesti jedinců. Ale je jich zde pouze šest nebo je tato tlupa mnohem a mnohem početnější? Velikost hnízda tomu nasvědčovala. Nic jsem neriskoval, pořídil jsem fotografie hnízda, detailně jej zakreslil, zaměřil a už jsem se otočil k odchodu, když v tu chvíli na mě zaútočila. Byla neuvěřitelně maskovaná. Celou dobu mě pozorovala z úkrytu cca 3m od hnízda. Vyskočila a klovla mě zobákem do pravé nohy nad kotníkem. V tu chvíli jsem naprosto zpanikařil a začal utíkat. Bylo mi jasné, s čím si zde zahrávám a jaké by to pro mne mohlo mít následky. Dokonce jsem zapomněl své črty, fotoaparát a brašnu se vzorky z hnízda. Jen jsem utíkal a utíkal, co to šlo. Po nějaké chvíli zběsilého běhu jsem ucítil neuvěřitelnou bolest v pravé noze. Něco takového jsem nikdy nezažil. Odkryl jsem nohavici a uviděl následek útoku Slepice lesní (viz. přiložené fotografie). Po konzultaci a rozboru krve a tkáně z místa klovu s lékařem Doc. Mrázkem z Biologického institutu a výzkumného centra jedů v Brně mi bylo řečeno, že při útoku slepice lesní vstříkla do mého krevního oběhu malé množství velice ale velice účinného jedu. Dle jeho názoru bych tři klovnutí určitě nepřežil.

Chápeš to? Tři klovnutí!!!!!!! Udělalo se mi zle, ale děkoval jsem Bohu, že mě napadl „jen jeden jedinec“ slepice lesní. Doc. Mrázek se ve své letité praxi s ničím podobným nesetkal. Požádal mě, zda by se mohl zúčastnit a stát se členem naší vědecké družiny. Rád by analyzoval všechny vzorky, které se nám podaří získat. Prý si následky tohoto útoku ponesu do konce života.

Noha bude paralyzována neuvěřitelných 28 až 35 dní. Měli bychom se sejít v co nejkratší době a promluvit si o tom, co se ve slepici lesní skrývá. Ukázalo se, že je masožravá a zdá se, že disponuje jedovými žlázkami, které aktivuje při klovnutí, čímž svou oběť paralyzuje. Zcela nový objev, který přináší další pohled na tohoto jedinečného, ale velice nebezpečného tvora.

S pozdravem RNDr. Aleš Čížek

noha po utoku
Odezva badatelů na odezvu badatele Aleše

........... připravujeme...........

Dne: 8.Ledna. 2010 - Badatel Svatopluk

Dobrý den příznivci tohoto vzácného živočišného druhu,

je tomu již patnáct let, co jsem se setkal s nevšedním zážitkem, kterým jste si prošli také vy. Tenkrát byla ještě všechna data velmi vzácná a ani já jsem tenkrát nevěděl, o co se vlastně jedná. Byl pozdní letní večer, obloha jasná, venku relativně teplo, nikoliv dusno. Bydlím na okraji menšího městečka, dá se ale říci, že obklopen produkty lidského konání. Rozhodně se nedá po našem říci, že slepice lesní tu dávají dobrou noc. Krátce poté, co jsem usnul, mne chvilku po půlnoci probudil zvuk lámajícího se dřeva, lehké dupání a tlukot křídel. Vůbec jsem nevěděl, co se děje, ale nebojácně jsem vyběhl směrem do ulice se starší násadou od krumpáče v ruce...

Tenkrát ještě nebylo čím pořádně dokumentovat. Fotoaparáty bez filmu byly ještě ve vývoji.

Na poslední chvíli jsem na útěku zahlédl pěkné stádečko slepic lesních vedených statným kohoutem. Dokonce se jednalo o v poslední době velmi rozšířeného mutanta s blonďatým peřím ve tvaru kohoutu na hlavě. Co naplat, jejich rychlosti a bohužel i schopnosti destrukce plotových pláněk se málokdo vyrovná. Jejich rychlému, ale důkladnému řádění nepodlehlo v tomto případě pouze několik pláněk, ale celý plotový díl mezi sloupky. Do dnešní doby na tom místě kromě pletiva nevznikl nový dřevěný plot. Snad z obavy před jejich dalším nájezdem. Naštěstí v České republice jsou tyto útoky na krajích měst již ojedinělé. Většina společenstev podniká útoky jen na okrajích vesnic. Mohou se ale vyskytnout výjimky. Informace se k nám dostávají dokonce přes velkou louži. Důkaz o určitém dění a dokonce i tajném zbrojení přinášejí následující řádky. Pro přátele myslivosti, především pro specialisty na lov slepic lesních, byla ve spolupráci s americkými kolegy vyvinuta broková kozlice (označeni CZ-USA), model Woodcock, tzv. lesní kohout Odkaz.

Jak možno tušit, o slepice lesní není v Americe nouze. Možná by se tam měly vydat kroky účastníků příští expedice. Je třeba opatrnosti. Tento druh může být citlivý na jakékoliv kroky učiněné proti němu. Nejspíše i proto američtí specialisté přesunuli vývoj zbraní pro jejich odstřel daleko od jejich přirozených lokalit. Ruku v ruce s tím také utrpěl snížený počet stavu na našem území.

Zdraví a mnoho zážitků při lovu slepic lesních beze zbraně přeje S.

Odezva badatelů na odezvu badatele Svatopluka

........... připravujeme...........